Mapa stránek | Změna vzhledu

ZDROJE ELEKTRICKÉ ENERGIE V ČR

Vydáno: 25.5.2006 (125535 přečtení) | Téma: Větrné elektrárny

Na základě dění okolo uvažované větrné elektrárny jsem se rozhodl zpracovat stručný a snad i srozumitelný článek zabývající se elektroenergetickými zdroji a jejich možnostmi v ČR. Cílem tohoto článku není urputný „boj“ proti uvažované větrné elektrárně, ale ve zjednodušené formě ozřejmit problematiku elektroenergetiky a usměrnit některá očekávání. Osobně mi nedělá problém instalace uvažované větrné elektrárny ve Výprachticích v kontextu s často diskutovanými problémy jako je hluk, narušení rázu krajiny, ptáci apod. jejichž relativní hodnoty závisí na konkrétních případech.

Zaměřím se na konkrétní technickou problematiku s absolutními hodnotami. Problém vidím v nastavení dotací obnovitelných zdrojů energie(OZE), přecenění možností OZE, ignorací současných technických možností, styl „ekologie“ za každou cenu, ať to stojí, co to stojí a nereálného závazku ČR vůči EU o výrobě 8% elektřiny z OZE do roku 2010.

Začnu asi tím nejdůležitějším, co v tomto článku je a na čem stojí celá naše elektroenergetická síť. Pro udržení požadované kvality energie (napětí, frekvence, …) je nutné vyrábět stejné množství energie jako je aktuální spotřeba (výroba=spotřeba). Máme dvě možnosti jak toho dosáhnout. První možností a v současném technickém světě neprůchodnou, je regulování spotřeby na základě aktuální výroby elektřiny. To znamená, že při nedostatku elektrické energie prostě někoho odpojíme. Druhou, ale zato používanou metodou, je regulace výroby na základě aktuální spotřeby. Prostě když si někdo doma zapne například rychlovarnou konvici, je třeba u nějakého zdroje hned „přiložit“ pod kotlem. V současné době bohužel nejsme schopni ve větším množství za přijatelné účinnosti akumulovat elektřinu pro pozdější využití. Nedokážeme tedy při nižší spotřebě někam efektivně uložit energii, kterou později při vyšším odběru využijeme. Momentálně asi jedinou životaschopnou formou omezené akumulace energie jsou vodní přečerpávací elektrárny s účinností cca 75%(výkon/spotřeba). Pomáhají vykrývat odběrové špičky po omezenou dobu. Bohužel zdaleka nepokryjí naše potřeby (Dalešice – 450MW, Dlouhé Stráně – 650MW) a výstavba nových naráží na tvrdý odpor ekologů, byť se jedná o velmi prospěšný OZE. Je tedy záhodno mít co nejpřesnější odhady spotřeby a podle toho plánovat nasazení jednotlivých elektrických zdrojů.


Obrázek: Proměnlivost VTE

Graf znázorňující proměnlivost denní spotřeby (23.5.2006).


Skladba ceny elektrické energie (nejvýznamnější složky):

  • silová elektřina (cca 37%) jedná se o cenu vyrobené elektřiny přímo u zdroje
  • přenos elektřiny a systémové služby (cca 11%) doprava elektřiny z elektráren nadřazenou soustavou (ČEPS)
  • distribuce elektřiny (cca 34,5%) doprava elektřiny k zákazníkovi místními sítěmi
  • ostatní podpora obnovitelných zdrojů, kombinované výroby el. a tepla, DPH atd. (cca17,5%)

Vysvětlivky:

  • ERÚ – Energetický Regulační Úřad – státní regulátor cen a pravidel v oblasti energetiky.
  • ČEPS – Provozovatel přenosové soustavy, který má na starosti transit elektrické energie od výrobců k jednotlivým distributorům a poskytováním podpůrných služeb (sledování a regulace kvality energie a regulátor výroby elektrické energie dle aktuální spotřeby).
  • SÚRAO – Správa úložišť radioaktivních odpadů. Posláním SÚRAO je zajišťovat na území České republiky bezpečné ukládání radioaktivních odpadů v souladu s požadavky na ochranu člověka i životního prostředí před nežádoucími vlivy těchto odpadů.
  • SÚJB – Státní úřad pro jadernou bezpečnost. SÚJB vykonává státní správu a dozor při využívání jaderné energie a ionizujícího záření, v oblasti radiační ochrany a v oblasti jaderné, chemické a biologické ochrany.
  • Externality – Jedná se o tzv. „externí náklady“, tj. náklady, které neplatí výrobce, ale přechází na třetí stranu. Jedná se především o škody na životním prostředí, zdraví obyvatelstva, ovlivnění zemědělské produkce, apod. Mezi nejpropracovanější a nejrozsáhlejší metodiku stanovující externí náklady energetických zdrojů patří metodika ExternE.


Poznámka:

Pokud se zde v článku budu zmiňovat o účinnosti, tak je myšlen koeficient ročního využití instalovaného výkonu.


Obnovitelné zdroje energie (OZE)

Obnovitelný zdroj energie je zdroj, který využívá k výrobě energie pouze takovou energii, která se v čase obnovuje nebo je relativně nevyčerpatelná (voda, slunce, vítr, biomasa, geotermika). Z určitého pohledu se dá říci, že OZE vyrábí energii zadarmo. Bohužel elektrické OZE zabírají z důvodu nízké hustoty energie vetší plochu a zpravidla mají vyšší výrobní cenu energie.


Výrobní ceny elektrické energie (Kč/MWh)
Typ elektrárny Výrobní ceny elektřiny Externality (ExternE) Provozní účinnost (%)
Malá vodní 2.340,– 114,– –
Biomasa 01 2.930,– – <100%
Biomasa 03 2.290,– – <100%
Větrná 2.460,– *3.140,– 10,– až 43,– 10–15%
Fotovoltaická 13.200,– 171,– 10–15%
Uhelná cca 900,– 800,– až 1.800,– <100%
Jaderná Temelín 900,–
Dukovany 600,–		 10,– až 114,– 85–90%
Výkupní cena stanovena ERÚ
Pro starší elektrárny
U jaderných elektráren zahrnuta do výrobních cen částka 50Kč/MWh, která se ukládá na jaderný účet pro likvidaci elektrárny a vysoce radioaktivního odpadu.


Česká Republika se zavázala EU v rámci programu snižování emisí CO2 k nárůstu výroby energie z OZE ze současných cca 4%(výroba elektřiny) na 8% do roku 2010. Z tohoto důvodu přispěchal parlament se zákonem o podpoře OZE v oblasti elektroenergetiky, který garantuje pevnou výkupní cenu z těchto zdrojů po dobu 15let, aby se případnému provozovateli vrátila jeho vynaložená investice. Zákon dále nařizuje provozovateli přenosové soustavy, nebo distribuční společnosti, přednostní připojení OZE do vlastní sítě. Distribuční společnost si tyto vícenáklady může zahrnout do ceny elektrické energie pro odběratele. Do této chvíle se zdá být OZE jako ideální zdroj energie. Jenže ….. OZE je nespolehlivý dodavatel energie. Prostě nedodává energii kdy chceme, ale pouze pokud je např. dostatek vody, fouká vítr nebo svítí slunce a někdy jde přesně naopak než požadujeme (v zimních měsících, kdy je spotřeba nejvyšší, tak fotovoltaická elektrárna prakticky nevyrábí a v letních opačně). Největší perspektivu má téměř stabilní výroba energie z biomasy, protože aktuální počasí mimo nějakého drastického sucha jen málo ovlivňuje vstupy. Z důvodu nestabilní výroby energie OZE je třeba tyto zdroje v plné výši zálohovat nějakou klasickou elektrárnou („uhelnou“, plynovou). Pro tyto účely se mimo jiné používá tzv. točivá záloha, která je většinou na „uhelné“ elektrárně formou rezervy výkonu nebo běží plně naprázdno a čeká na případný výpadek. Máme tu tedy zásadní technické problémy, které v současnosti degradují OZE pouze na pozici doplňkového zdroje. Pokud někdo tyto „neduhy“ OZE ignoruje, může neuváženým rozšířením OZE poškodit naši přenosovou soustavu a kvalitu vyrobené elektřiny. Zdá se, že současný rozmach OZE je způsoben spíše politickým a ideologickým postojem k ekologii, než aby byl podložen současnými technickými možnostmi. Prostě ekologie za každou cenu, ať to stojí, co to stojí. Bohužel jedno takovéto ideologické sdružení má reálnou šanci dostat se i k politické moci a její energetická koncepce ignoruje současné technické možnosti. Jediné co vědí, je že nechtějí jadernou ani „uhelnou“ energii. Čím tedy chtějí nahradit chybějící výkon, je každému záhadou. OZE to z již uvedených důvodů být nemůže.

Dle mého názoru hlavní chybou byla orientace zákonu o podpoře OZE pouze na elektroenergetiku a neřeší třeba odvětví jako je získávání tepelné energie. Pokud vezmeme uvažovanou větrnou elektrárnu (VTE) s instalovaným výkonem 2.75MW a investicí 100mil, je cena za instalovanou 1kW = 100mil/2.75MW = 36.364,–Kč. Teď se pokusím vypočítat investici na 1kW geotermální energie. Geotermální energie se získává pomocí tepelného čerpadla (TČ). Pominu-li různé druhy TČ, je cena takového 15kW čerpadla cca 300.000,–Kč. TČ je sice poháněno (čerpadlo) elektrickou energií, ale dokáže při spotřebě 1kW el. získat ze vzduchu, země nebo vody cca 3–4kW tepelné energie. Takže při investici 300tisKč dokážeme získat po odečtení spotřeby čerpadla cca 11kW z OZE. Cena 1kW = 300tis/11kW = 27.272,–Kč. Náklady na 1kW tepelné energie z TČ je na 75% vůči 1kW elektrické z větrné elektrárny. Pokud se na to koukneme z ekologického hlediska, je zcela určitě jedna odsířená uhelná elektrárna ekologičtější a účinnější, než několik tisíc doutnajících komínů rodinných domků, topících nekvalitním uhlím. Proč tedy nejít touto cestou?


Fotovoltaické (Sluneční) elektrárny (SLE)

Fotovoltaický článek slouží na přeměnu sluneční energie na elektrickou. Jedná se o obnovitelný zdroj energie, ale účinnost fotovoltaického článku se pohybuje pouze okolo 10–15%.

V měsíci dubnu byla s velkou slávou dokončena u nás v současnosti největší fotovoltaická elektrárna v Opatově na Svitavsku s instalovaným výkonem 60kWp o ploše 500m2 a investicí 9mil Kč. Průměrný výkon elektrárny se tedy pohybuje okolo 60kW*0,15=9kW (např. příkon klasického bojleru jsou 2kW). Uvažovaná životnost elektrárny je 30 let. Spotřebovaná energie pro výrobu Opatovské fotovoltaické elektrárny (dle referenčního fotovoltaického článku M55 od firmy ARCO) se pohybuje okolo 600MWh. Elektrárna tedy energeticky pokryje vlastní výrobu za cca 7,5let (1/4 uvažované životnosti elektrárny). Při pohledu na zdroj o životnosti 30ti let a průměrném výkonu 9kW, který zajistí spotřebu cca 3–4 domácností při investici 9mil, si každý soudný člověk dopočítá prodělečnost projektu k cenám „klasické“ elektřiny. Proč tedy nastává rozmach fotovoltaiky? Od letošního roku stát garantuje na 15let pevnou výkupní cenu z fotovoltaiky stanovenou Energetickým regulačním úřadem na 13,2Kč/kWh. Při průměrném výkonu 9kW by elektrárna provozovateli splatila investice za cca 8,5let. Říkáte si, kdo to zaplatí? Ano, daňový poplatník a spotřebitel elektřiny.

Výhody

  • Obnovitelný zdroj energie
  • Téměř žádné provozní náklady
  • Nízké externality
  • Neprodukuje při výrobě emise


Nevýhody

  • Nízká energetická hustota
  • Vysoká počáteční investice
  • Energetická náročnost výroby článku
  • Nepředvídatelný zdroj (nutnost zálohování)
  • Malá účinnost
  • Několikanásobně vyšší cena vyrobené energie než z klasického zdroje

Větrné elektrárny (VTE)

Větrné elektrárny v současné době prožívají boom na celém světě. Za vzor využití větrných elektráren je předkládáno Německo, Rakousko a některé severské země. Například v Německu je okolo 17GW instalovaného výkonu ve VTE při cca dvounásobné tamní účinnosti. V každém místě světa proudí vítr různou sílou a tak hlavním cílem je, instalovat VTE pouze tam, kde jsou povětrnostní podmínky nejlepší a provoz VTE se stane ekonomickým. Moderní elektrárny se přifázují k síti již při rychlosti 4m/s, ale výkon je minimální (roste s třetí mocninou rychlosti větru). Naše VTE (Vestas V100–2.75 MW) má nominální hodnotu (rychlost větru pro maximální výkon) 15m/s.


Obrázek: Rychlost větru

Závislost teoreticky využitelného výkonu na rychlosti větru


Obrázek: Větrná mapa

Větrná mapa ČR


Bohužel téměř po celé EU v rámci ekologického boje snížení emisí CO2 se začala výroba elektřiny z VTE silně dotovat a vznikla tím deformace definice ekonomického provozu. Tzn. že provozovatelé VTE můžou instalovat zdroje i na méně a méně příhodná místa a neuvážené dotace provozu jim vyrovnají případnou ztrátu. V českých podmínkách se účinnost VTE pohybuje mezi 10–15%. Takže z instalovaného výkonu můžete za rok s napětím očekávat pouze 10–15%. Z naší uvažované VTE o instalovaném výkonu 2,75MW bude průměrný roční výkon okolo 300kW. Bohužel ani po celý rok průměrně nefouká a občas tedy elektrárna jede na 100%, někdy 5% a jindy stojí. Větrník se také odstavuje za nadměrného větru (25m/s), nebo v zimě při vznikajících námrazách na listech rotoru. To klade zvýšené nároky na podpůrné služby a jejich cenu. Při jedné VTE není problém pro síť tuto anomálii ustát a vyregulovat. Pokud bychom ale měli 100, 200…500 těchto VTE, bude pro síť dost problém ustát rozsah náhodného výkyvu, výkonu např. +/- 500MW. Pro případ bezvětří třeba i několikadenního je nutnost tento výkon zálohovat. U klasických elektráren je dohoda mezi provozovatelem a odběratelem o vyrobené/odebrané energii. Pokud jedna strana tuto dohodu poruší, nastávají různé penalizace. Jenže OZE má přednostní právo na připojení a případné problémy přesouvá bez jakékoliv náhrady na provozovatele přenosové soustavy, který musí problemy s OZE vyregulovat na klasických zdrojích. To vše stojí náklady a ten, kdo z toho vyjde s úsměvem, je provozovatel OZE, a nám, spotřebitelům, se protáhnou úsměvy při platbě elektřiny. Čím větší podíl vyrobené energie bude z VTE, tím větší nároky jsou kladeny na podpůrné služby a dotovaná (stanovená) cena OZE nám bude více ovlivňovat koncovou cenu elektřiny. Z těchto důvodu už plánuje Německo snížit dotace VTE. Německo a Rakousko nedokáží ze své přílišné orientace na OZE vyrobit elektřinu pro vlastní potřebu a stávají se dovozci. Poptávka po elektřině se v uvedených zemích zvyšuje a tak roste i cena elektřiny na tamním, resp. středoevropském trhu a tím i ovlivňuje (zdražuje) cenu v ČR. Nesoběstačnost v energetice se cca 3roky zpět vymstila Itálii, kdy při přerušení páteřního 400kV vedení ze Švýcarska zažila blackout celé sítě.

Četl jsem různé úvahy o možnosti nahrazení jaderné elektrárny (JE) elektrárnami větrnými. Například JE Temelín o instalovaném výkonu 2GW a provozní účinností 85–90% by byl „průměrně“ nahrazen cca 8.000 větrníky o instalovaném výkonu 2,75MW a výšce 150m. Kam je postavíme, to nevím. Cena těchto větrníků by se vyšplhala až na 800miliard Kč (Temelín stál 96mld) a bylo by spotřebováno 6× více betonu a dokonce 10× více oceli než na JETE viz článek: „Betonová lobby a větrníky“ http://proatom.luksoft.cz/view.php?…. Jen budeme muset doufat, že až přestane foukat, nebudeme stát ve výtahu, nebo že těsně před obědem nepřestane hřát trouba. Na závěr bych chtěl uvést citaci generálního ředitele společnosti ČEZ Martina Romana při příležitosti ohlašované 30mld investice do OZE(VTE). Vystihuje přesně to, co se snažím napsat:

„Stát to podporuje, takže z podnikatelského pohledu je to skvělý nápad. Ale lidé, kteří tomu rozumí, vědí, jaký je to energeticky absolutní nesmysl..........Jsme v jednání o dvou větrných parcích, jeden je právě v Krušných horách“ konec citace.


Rizika Německých VTE pro naši přenosovou soustavu: http://www.ceps.cz/detail.asp?…


Výhody

  • Obnovitelný zdroj energie
  • Nízké provozní náklady
  • Nízké externality
  • Neprodukuje při výrobě emise


Nevýhody

  • Nízká energetická hustota
  • Vysoká počáteční investice
  • Nepředvídatelný zdroj (nutnost zálohování)
  • Malá účinnost
  • Vyšší cena vyrobené energie než z klasického zdroje

Parní/Tepelné/“Uhelné“ elektrárny (PE)

„Uhelné“ elektrárny jsou v ČR nejrozšířenější zdroje elektrické energie s podílem cca 65% na celkové výrobě. V 90. letech prošly všechny elektrárny modernizačním programem (zlepšení účinnosti, odsíření) s prodloužením životnosti o cca 15let. Výroba z těchto zdrojů má velké následky pro životní prostředí a malou perspektivu do budoucna z důvodu omezených zásob uhlí. Denně se spálí v našich uhelných elektrárnách cca 2.400 vagónů(40t) uhlí = 96.000 tun. Za rok to je úctyhodných 35.040.000t spáleného uhlí.


Výhody

  • Možnost plynulé regulace výkonu
  • Stabilní zdroj
  • Palivo těžitelné v ČR
  • Nízká cena vyrobené energie
  • Velká provozní účinnost


Nevýhody

  • Vysoké externality
  • Velký podíl ceny paliva na ceně vyrobené elektřiny
  • Vysoké emise
  • Velký objem paliva i odpadu

Jaderné elektrárny (JE)

V současné době se na našem území provozují dvě jaderné elektrárny, které se podílí na výrobě elektrické energie cca 30%. Dukovany (JEDU) 4×440MW a Temelín (JETE) 2×1.000MW. Bezpečnost provozu elektráren je monitorována Statním úřadem pro jadernou bezpečnost SÚJB, Mezinárodní atomovou agenturou MAAE a Inspekcí EU podle smlouvy EUROATOM. Jaderná elektrárna je ve své podstatě ekologický (bezemisní) zdroj elektřiny se stabilním výkonem, který by reálně mohl snížit celkové emise v energetice. Jediným problémem, ale ne neřešitelným, je vyhořelé jaderné palivo. O tomto problému se zmíním později. Jaderný zdroj energie jako jediný skládá z každé vyrobené MWh určitou částku na speciální jaderný účet, který bude použit pro likvidaci JE po skončení její životnosti a pro likvidaci a zpracování použitého jaderného paliva. I přesto se jedná o nejlevnější zdroj elektrické energie 600–900Kč/MWh s největším instalovaným výkonem na jednotku v ČR.


250 miliard kilowatthodin z Dukovan:

http://www.csvts.cz/…/051118e.htm


Malá a velká energetika:

http://www.csvts.cz/…/051205b.htm


Černobyl:

Nejvíce je jaderná elektrárna spojována s nehodou Černobylu roku 1986. Nebudu zde popisovat příčiny a následky této nehody, které by vydaly jistě na celý článek.

Ale ve stručnosti: Nehoda Černobylského typu nemůže na našich reaktorech nastat z důvodu zcela odlišného fyzikálního principu reaktoru RBMK (Černobyl) a VVER (JEDU, JETE). Zjednodušeně reaktor RBMK při zvyšující se teplotě má snahu zvyšovat výkon a tím i teplotu (kladná vazba). Při nedodržení předpisů a odstavení všech ochran mohlo dojít k přehřátí tohoto reaktoru. Kdežto tlakovodní reaktor VVER má zápornou zpětnou vazbu. Při zvyšující se teplotě se na základě fyzikálních zákonů reakce utlumuje a nemůže tedy dojít k přehřátí ani při poruše chlazení reaktoru. V dnešní době již bezpečnost jaderných zařízení není velkým problémem.


Více o Černobylu: „Havárie v jaderné elektrárně Černobyl“

http://proatom.luksoft.cz/view.php?…


Více o reaktorech VVER (JETE, JEDU):

http://proatom.luksoft.cz/…ny/index.php?…


Jaderný odpad:

Jaderný odpad je asi největším argumentem odpůrců jádra. Ročně JETE a JEDU vyprodukují v součtu necelých 100tun vyhořelého jaderného paliva. Je to sice relativně malé množství odpadu, ale vyžaduje speciální zacházení. Jaderná elektrárna vyprodukuje na 1MWh 4g odpadu a bez emisí, kdežto uhelná elektrárna vyprodukuje 115kg popílku a emise nepočítaje. Každý rok se v našich jaderných elektrárnách vyměňuje 1/4 (JETE) resp. 1/5(JEDU) palivových kazet v jaderného reaktoru. Použité palivo se nechá 5let vychládat ve vodním bazénu. Po pěti letech se palivové kazety vyjmou a uloží v přepravně skladovacím kontejneru CASTOR do meziskladu vyhořelého jaderného paliva umístěného v areálu jaderné elektrárny. Zde použité palivo pobude 40let, aby se dochladilo (voda, vzduch, helium) a ztratilo podstatnou část své radioaktivity. Po 40letech se již částečně „vyzářeným“ odpadem dá pracovat snadněji. A co s ním? Možností je několik (přepracování, trvalé uložení, transmutace nebo vyčkávání na nové technologie). Doporučuji články zabývající se tímto rozsáhlým tématem:


Jaderný odpad, problém ryze politický

http://proatom.luksoft.cz/view.php?…


Světlá budoucnost vyhořelého paliva:

http://proatom.luksoft.cz/view.php?…


Správa úložišť radioaktivních odpadů:

http://www.surao.cz/


Obrázek: Kontejnery CASTOR

Kontejnery CASTOR v meziskladu JEDU


Obrázek: Hlubinné uložiště

Schéma předpokládaného řešení hlubinného úložiště v ČR


Výhody

  • Nízké externality
  • Stabilní zdroj
  • Možnost rychlého předzásobení palivem (na roky)
  • Relativně jednoduchá možnost změny dodavatele
  • Velmi nízká cena vyrobené energie: JEDU 600,–Kč/MWh
  • Neprodukuje emise
  • Malý objem paliva i odpadu
  • Velmi vysoká hustota energie
  • Perspektivní výhled na zvýšení účinnosti využití jaderného paliva
  • Nízký podíl ceny paliva na vyrobenou elektřinu


Nevýhody

  • Nehodí se pro regulaci (neekonomické)
  • Vysoká počáteční investice
  • Nenulová teoretická možnost nehody s únikem radioaktivity
  • Nebezpečný odpad


Použité zdroje informací:

a další.


Závěr

V ČR každý rok roste spotřeba elektrické energie o cca 2–3% (v roce 2005 výroba 82,6TWh) a na osobu máme v současnosti podprůměrnou spotřebu vůči státům EU. Podle tendence růstu elektrické energie u nás i ve světě, nelze v brzké době očekávat snížení spotřeby elektrické energie. Modernizovaným uhelným elektrárnám pomalu dobíhá plánovaná životnost a stojíme před volbou budoucího zdroje elektrické energie. Výběr máme prakticky ze tří možností: Plyn, který neustále zdražuje a nedávná Rusko-Ukrajinská krize ukázala, že tudy cesta nevede. Uhlí, které zásadně poškozuje životní prostředí a jeho zásoba je omezená. Uhlí je také dosti podstatnou surovinou pro chemický průmysl a je tedy „barbarské“ prohánět poslední zásoby komínem. Poslední možností je výroba energie z jádra, která neprodukuje při výrobě emise, dokáže bez větších problémů pokrýt naše potřeby za rozumné náklady, ale je tady to teoretické riziko nehody + jaderný „odpad“. Když mluvím o teoretickém riziku, tak v současné době je to riziko asi na stejné úrovni, jako pád velkého meteoritu na zem v nejbližších letech. Jiné možnosti bohužel nejsou. OZE za současných technických možností bude pouze doplňkový zdroj v řádu jednotek procent výroby (v našich podmínkách voda, biomasa). Jeho dotování sice nějakým způsobem vrátí investici provozovateli, ale to je bohužel vše. Třeba se dočkáme positivních výsledků mezinárodního projektu ITER a do padesáti let zvládneme termojadernou fůzi. Jedná se o slučování jader atomů na stejném principu jako funguje slunce – opačný princip dnešního štěpení atomů. Vznikl by tím nevyčerpatelný zdroj energie.

Autor: Junek Libor


Související články: