ZAJIŠTĚNÍ PŘÍSTUPU K NEMOVITOSTEM PO MÍSTNÍCH A ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍCH, PROBLÉMY S NEPOVOLENÝM UMISŤOVÁNÍM PŘEKÁŽEK

Vydáno: 5.6.2007 (8707 přečtení) | Téma: Informace

Z pohledu práva upravuje výše uvedenou problematiku především zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Nejčastějším předmětem sporu bývají především dvě nejnižší kategorie pozemních komunikací – místní a účelové. Účelové komunikace jsou nejnižší kategorií pozemních komunikací. Neexistuje žádný jejich seznam nebo evidence – vznikají zkrátka faktickým dlouhodobým veřejným užíváním. Ze zákona o pozemních komunikacích vyplývá, že pokud je nějaká cesta prokazatelně používána již delší dobu neuzavřeným okruhem osob, tedy veřejností, jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, i když není vedena v žádné evidenci. Rozhodující je tedy faktický stav. Zákon tedy dává za pravdu spíše uživatelům pozemních komunikací.

Vyšší kategorie představují komunikace místní, sloužící k místní dopravě na území obce. Tyto komunikace už musejí být evidovány v tzv. „pasportu místních komunikací” vedeném každou obcí. Od účinnosti současného zákona o pozemních komunikacích (1. 4. 1997) je možné nové místní komunikace zařazovat do pasportu jedině správním rozhodnutím. Obec, která nevede pasport místních komunikací a nemá žádné rozhodnutí o změně kategorie některé komunikace na místní, bude jen velice obtížně prokazovat, že se na jejím území vůbec nějaká místní komunikace nachází.

Rozlišování mezi účelovými a místními komunikacemi, které nám umožňuje právě pasport místních komunikací, je nesmírně důležité. Místní komunikace jsou všechny ze zákona ve vlastnictví obce a mají čistě veřejnoprávní režim. Odstraňování pevných překážek, stanovování místní úpravy provozu na nich i další úkony jsou prakticky zcela v dispozici správních orgánů. Naproti tomu účelové komunikace mohou patřit jakékoliv fyzické nebo právnické osobě. Jejich režim je převážně soukromoprávní a většina rozhodnutí o nich spočívá v rukou jejich vlastníka. To však neznamená, že komunikace není veřejně přístupná.

OMEZOVÁNÍ VEŘEJNÉHO PŘÍSTUPU A NÁVOD K ŘEŠENÍ:

Pokud vlastník komunikace nebo jakákoliv jiná osoba brání veřejnému přístupu na pozemní komunikaci, měl by se občan vždy obrátit na obecní úřad, na jehož území daná komunikace leží. Každý obecní úřad je totiž silničním správním úřadem pro místní a účelové komunikace na svém území a je tedy ze zákona nejlépe vybaven řešit tuto situaci. Obecní úřad ve své roli silničního správního úřadu by měl také mít nejlepší přehled o tom, které pozemní komunikace na jeho území jsou komunikacemi místními a které komunikacemi účelovými. Tomu by měl přizpůsobit svůj postup. Bohužel, mnohé obecní úřady v naší republice vůbec nevědí, že jsou silničními správními úřady a když se dozví o porušení právních předpisů, zůstávají nečinné.

Pokud jde o komunikaci místní, měl by obecní úřad tomu, kdo na komunikaci umístil bez povolení pevnou překážku, nařídit, aby tuto překážku na své náklady odstranil a obnovil tak opět veřejný přístup v plném rozsahu. K tomu by měl stanovit lhůtu. Pokud není povinnost v této lhůtě splněna, může obec, která je vlastníkem místní komunikace, odstranit překážku sama na náklady jejího vlastníka. Toto řízení je správním řízením a je upraveno v § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích.

Jestliže se jedná o komunikaci účelovou, je postup složitější. Obecní úřad jako silniční správní úřad nemůže nařídit odstranění překážky jako v případě komunikace místní. Omezení veřejného přístupu na komunikaci účelovou lze považovat za zásah do pokojného stavu. Příslušným k provedení správního řízení podle § 5 občanského zákoníku o obnově pokojného stavu je pověřený obecní úřad (tzv. obec II.), o čemž by měl silniční správní úřad občana neodkladně poučit. Návrh na zahájení řízení o obnově pokojného stavu pak může dát kterákoliv právnická nebo fyzická osoba. V těchto případech je třeba jednat rychle, neboť hrozí, že stav vytvořený umístěním překážky a omezením veřejného přístupu na účelovou komunikaci se postupně stane stavem pokojným a nebude ho už možné žádným způsobem zvrátit.

Obce by měly vždy zvážit, zda by se narůstající problémy nedaly eliminovat odkupem pozemků či komunikací. Obec může například od vlastníka účelové komunikace tuto komunikaci odkoupit, a pak ji převést do kategorie komunikace místní. Tak zvýší standard její ochrany. Ještě jednodušší je postup v případě soukromých pozemků, které leží pod komunikací, která již místní komunikací je. K takovému pozemku lze zřídit za finanční náhradu věcné břemeno podle § 17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Takovým způsobem lze dosáhnout smírného vypořádání vlastnických vztahů. Jejich nevypořádání a také subjektivní pocit nespravedlnosti bývá často hlavní příčinou, proč dotyčný vlastník pozemku klade překážky provozu na místní komunikaci. V mnoha případech by pomohlo už jen to, kdyby si obec pořídila již zmiňovaný pasport místních komunikací na svém území. Mnohé obce ho nemají a chybí jim přehled o tom, která komunikace je místní a která „jen” účelová.

NADMĚRNÉ VYUŽÍVÁNÍ POZEMNÍ KOMUNIKACE A NÁVOD K ŘEŠENÍ:

Je-li jádrem sporu nadměrné využívání pozemní komunikace například nákladními vozidly a je-li tím obtěžováno okolí, může účinná obrana spočívat v následujícím řešení. Je pravdou, že je možné v těchto případech jít soudní cestou a podat žalobu na zdržení se určité činnosti, která nad míru obvyklou poměrům obtěžuje okolí. To je ovšem postup velice zdlouhavý. Daleko praktičtější je snažit se dosáhnout nové místní úpravy provozu na komunikaci. Nejedná se o nic jiného než o umístění klasických dopravních značek, které mohou omezovat tonáž nebo rychlost vozidel, jež po komunikaci jezdí. Na místních komunikacích stanovuje místní úpravu provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností (tzv. obce III.). Na komunikacích účelových tak činí jejich vlastník se souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Celý postup je upraven v § 77 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění. V obou případech je třeba si předem vyžádat písemné stanovisko příslušného orgánu Policie ČR. Je třeba říci, že tento nástroj je stále v praxi velmi málo využíván. Přitom umožňuje řešit případy, kdy nadměrné využívání pozemní komunikace ohrožuje statiku domů v jejím sousedství nebo obtěžuje okolní zástavbu hlukem a prašností.