VOLEJBALOVÝ TURNAJ CHLAPI SOBĚ V LANŠKROUNĚ

Vydáno: 4.5.2007 (2334 přečtení) | Téma: TJ Sokol Výprachtice

Výprachtickým volejbalistům se v Lanškrouně daří, po prvním místě na novoročním turnaji opět zvítězili.

Druhou sobotu v dubnu bylo naše A mužstvo pozvané na již tradiční volejbalový turnaj do Lanškrouna v hale Střelnice. Turnaj byl rozdělen na dvě kategorie, na kategorii okresů, kde se sešlo šest družstev, i tady jsme měli zastoupení, za tým Třešňovce nastoupil Jiří Kulhánek, který jim byl velkou oporou, jak na hřišti tak i mimo něj, a kategorii Krajů, v této kategorii „zápasilo“ pět družstev.

V krajích se sešly tyto týmy: Lanškroun A, Lanškroun junioři, Rybník A, Dobruška a Výprachtice A. Bohužel vinou zranění a nedostatku času některých hráčů „BYLO NÁS PĚT“. K našemu milému překvapení se zúčastnil i Otík, který nám dlouhodobě stávkuje a na mistrovská utkání nejezdil.

K prvnímu zápasu jsme nastoupili proti místním favoritům turnaje Lanškrouna A. I přes malý handicap 5 hráčů (někdy to je i výhoda) jsme byli domácím volejbalistům více než zdatným soupeřem a přes jejich odpor v první sadě, kterou jsme v koncovce hladce vyhráli 25:20, byla druhá sada jasnou záležitostí našeho družstva a zvítězili jsme 2:0. Takhle vydařený vstup do turnaje nebyl očekáván, a tak jsme nelenili a náležitě to ohodnotili v místní občerstvovačce.

Po rozstříhání mezi sebou, kdo půjde další zápas rozhodcovat, vyvolení pokračovali v hodnocení zápasu. Los nám jako druhého soupeře přisoudil Dobrušku, tento tým se jevil jako velmi silný a vážný kandidát na vítězství. V žádném případě jsme ho nemohli podcenit. Do zápasu oba týmy vešly s respektem a vzájemně se oťukávaly až set došel do koncovky, kterou jsme nakonec prohráli 23:25. V druhém dějství jsme se herně zlepšili, nedovolili soupeři takřka žádný odpor a sadu vyhráli 25:16, následoval teibreik, který byl do půlky vyrovnaný, ale pak se projevila naše „zkušenost“ a zápas jsme vcelku v poklidu dotáhli do vítězného konce. Tento zdar nám opět vzal plno sil, a tak jsme byli opět nuceni doplnit chybějící kalorie.

Do třetího zápasu jsme nastoupili proti týmu Rybníka A, se kterým soupeříme i v mistrovských utkáních. Tohoto soupeře rozhodně nemůžeme podcenit, a to i přesto, že jsme ho v letošní sezóně dvakrát porazili. Nastoupili jsme opět zdravě nabuzení do bojů o titul v turnaji. Jak jsme předpokládali, soupeř nám nic nenechal zadarmo a rval se o každý míč houževnatě skoro jako my. Koncovku prvního setu se našemu družstvu podařilo zvládnout lépe a zvítězili jsme. Do druhého setu nastoupil jiný rozhodčí, opět z týmu Dobrušky, jelikož ten první jevil známky únavy a jeho některé výroky byly sporné. V druhé sadě jsme již nechtěli připustit dramatickou koncovku a tak jsme tlačili soupeře tvrdými útoky hned od začátku a vynutili si tím slibný náskok. Soupeř se snažil vývoj utkání zvrátit a tlačil opět na rozhodčího a na jeho pískání. Ten si však nenechal nic líbit a náležitě soupeře ocenil a „ořezal“ je v dalším míči. To ovšem nezvládl jejich kapitán a vytáhl do boje s novou taktikou. Snažil se rozhodčího sestřelit vlastníma botama (neúspěšně). Jak jistě uznáte, volejbal bez bot se hraje dosti obtížně, a tak usedl na lavičku. Toto vzrušení v celé hale paradoxně pomohlo soupeři, jelikož jsme se přestali soustředit na vlastní hru, a dotáhl nás na rozdíl tří bodů. Poté jsme opět vzali otěže zápasu do svých rukou a dotáhli do zdárného konce, zvítězili jsme 2:0.

Tento stav a vývoj dalších utkání ve skupině nám dával před závěrečným kláním s lanškrounskými juniory vyhlídky na vítězství v turnaji. A když nám Danda tuto informaci přes své výpočty potvrdil, neváhali jsme a doplňovali jsem ztracenou energii více než energicky. I přes tento handicap jsme nastoupili plni elánu, rozhodnuti poslední zápas vyhrát. Při hře již bylo vidět, že doplňování energie bylo velmi hektické a naše smečařské opory ne a ne se dostat do optimální pohody. K našemu zklamání se do té pohody nedostali až do konce zápasu. Tudíž nám nezbylo než mladým volejbalistům vzdát holt, zápas jsme prohráli. Ovšem na tom, že jsme první v turnaji, nemohla tato porážka nic změnit.

K našemu velkému překvapení nám ve sprše Danda sdělil, že jeho výpočty, i když je Ing., nebyly tak přesné a jsme druzí. Toto nám náladu nezvedlo a hledali jsme viníka. Nalezen byl okamžitě, Danda neumí počítat. „To kdybychom věděli, tak nedoplňujeme ztracenou energii tak energicky“, tvrdili Otík s Inkem. Nu což, opět jsme zavítali do místní občerstvovačky a chmurnou náladu z druhého místa se snažili vylepšit. Pořád nám to nedalo a donutili jsme našeho matikáře Jirku, aby šel výsledky přepočítat. Jakmile odešel, Danda nám ohlásil, že si z nás dělal srandu a počítat umí, když se vrátil Jirka a potvrdil naše vítězství, opět se nám vrátila dobrá nálada. V případě vítězství je zvykem to pořádně oslavit, což mi umíme, a tak jsme také činili.

Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům za vzornou přípravu a bohaté ceny, a zvláště Ritchimu, který byl patronem celého turnaje a věnoval přípravě mnoho času.

Bujaré oslavy samozřejmě pokračovaly do pozdních hodin a někteří z nás se vrátili domů až druhý den, což při takovémhle turnaji bývá zvykem a zvláště, když se ZVÍTĚZÍ.

Naše sestava: Beran Jindřich, Formánek Jiří, Hřebíček Ota, Šulc Martin, Vávra Dan

Za Třešňovec Kulhánek Jiří