POMNÍK PADLÝCH

Vydáno: 16.10.2005 (7566 přečtení) | Téma: Významné stavby

Když v I. světové válce roku 1914 začali častěji přicházeti smutné zprávy a počet našich padlých vojínů se zvětšoval, počal zdejší farář připomínati povinnost vděčnosti vůči nim. „Ještě nebylo určitě jasné,“ – tak napsal farář, Jan Středa do kroniky, když o této věci psal, – „že z hrůz světové války vzejde osvobození naší české vlasti“. Uvažovalo se o postavení pomníku našim drahým padlým a počaly se konati sbírky. První peníze byly uloženy u zdejšího Spořitelního a záložního spolku na vklad: Pomník padlých vojínů ve Výprachticích“, dne 18. listopadu 1917.

Po osvobození naši vlasti roku 1918 stavěly se v mnoha obcích pomníky padlým jako památníky osvobození. U nás ve Výprachticích v listopadu roku 1921 osvětová komise počala také o stavbě pomníku uvažovati a její členové ve své většině byli toho názoru, aby to byl památník osvobození, případně se světským motivem. Místní farář Jan Středa, který v osvětové komisi zastupoval spolek Sdružení katolické mládeže jim tam, však oznámil, že peníze sbíral na hřbitově a v kostele a proto dříve než peníze vydá, se zeptá dárců, jaký pomník si přejí.

Na schůzi svolanou příští neděli se sešlo do hostince Adolfa Prokopce č. p. 216 asi 50 účastníků, většinou pozůstalých po padlých, dárců a zájemců. Po reči p. faráře usneseno vydati peníze na stavbu pomníku jen tehdy, když na pomníku bude zajistěno též náboženské znamení, na příklad vtesaný kříž.

Osvětová komise na svých schůzích v prosinci 1921 a v únoru 1922, – pro jiné záležitosti v době plesů, – nejevila o stavbu pomníku zájem.

V březnu 1922 svolal farář novou schůzi, vyložil jak se vše sběhlo, upozornil na vysokou cenu uměleckých památníků a vyslovil mínění, aby se záležitost předložila obecnímu zastupitelstvu k provedení. ale přítomní s tím nesouhlasili. Usneseno postupovati samostatně. Ihned zvoleno komité jako Družstvo pro postavení pomníku s předsedem Josefem Skalickým z Výprachtic č. 213 v čele. Členové vybraného komité: Karel Skalický z č. p 17, František Skalický z č. p 174, Josef Hejl z č. p. 9 a Josef Macek z č. p 7 uvolili se pochůzkou po domech, vykonati sbírku. Výsledek byl: slib 4 245. – Kč darů.

K provedení pomníku požádán byl od znalců jeho děl doporučený umělec, sochař * 5. 4. 1880 Čeněk Vosmík na Smíchově v Praze. Týž vytesal sochy zápasníků na bránu Hradu v Praze, sousoší pamatníku padlým na Hostýn, sochu Božského srdce P do katedrály v Hradci Králové, sochy na Hospodářskou výstavu a jiných více. Na Karlově mostě v Praze Tento schválil návrh na sochu Matky Boží s mrtvých Ježíšem na klíně a prázdným křížem nad skupinou. O svatodušních svátcích roku 1922 přijel na faru do Výprachtic a zde projednal podobu, materiál, místo pro pomník, postavení i cenu. Přítomni při tom byli: Josef Skalický z č. 213, Josef Resler z č. 27, Martin Skalický z č. 310, Jan Smejkal z č. 87, Josef Hejl z č. 9, Josef Macek z č. 7, František Skalický z č. 140, Jan Havelka z č 298 a místní farář. Cena pomníku i s modelem stanovena na 17.000. – Kč a doba dodání původně stanovená na podzim roku 1922 byla prodloužena do června roku 1923.

Nejdřív byl pomník projektován na hřbitov, aby u pomníku mohly se konati pobožnosti za padlé vojíny, ale zvítězil názor, aby byl na místě hojněji navštěvovaném. Obecní zastupitelstvo svolilo postavení pomníku ve středu obce na rozcestí mezi starou a novou školou a darovalo kámen do základů pod sochu z obecní skaly.

V první polovině měsíce července roku 1923, kdy pomník byl slíben k dodání, začaly přípravné práce, Dělníci: Havelka z č. 298, Hanzlíček, Chládek z č. 15, V. Chládek z č. 143, Nožka z č. 258, Pecháček z č. 329, Ptáček z č. 53, Šebrle z č. 222, Skalický z č. 58, Skalický z č .270, Hejl z č. 320, Skalický z č. 213, Skalický z č. 174, Resler z č. 27., Smejkal ze Zaječína a Skalický z čísel pop. 140, 117 a 17 kopali základy, upravovali břeh, posluhovali zedníkům a pomahali, kde bylo třeba. Zedníci Jan Smejkal z č.87, Antonín Ptáček z č. 53, Ant. Beran z č. 357, Jáchym Procházka z č. 66 a Frant. Moravec z č. 266 konali své odborné budovatelské práce. Rolníci Josef Resler z č. 27, Josef Hejl z č. 9, Vilém Chládek z č. 64, Josef Skalický z č. 188, Antonín Chládek z č. 192, František Chaloupek z č. 121, František Resler z č. 202, Jan Hejl z č. 212, Josef Blažek z č. 216, Jan Skalický z č. 25, J. Prokopec, Vincenc Chaloupek z č. 120 a Pavel Smejkal z č. 103 dováželi s koňmi kámen až z Hamáček u Čenkovic z lesa Josefa Reslera č. 27. a písek, který také daroval a nakopal Jan Bednář z č. 33 z pískovny za třelnou lnu.

Všichni pilně a ochotně pracovali zdarma, jen svačiny a něco na zapití dostali z fary. Okresní správu komise (okresní výbor) v Lanškrouně dne 24. 8. 1923 č. 759 povolil položení a zazdění cementových rour o průměru 50 cm v délce 5 metrů před pomníkem v příkopě silnice. Později byl kanál převzat správou okresu.

Když všechny přípravné práce byly hotovy, základy vyzděny i 90 cm silná zadní zeď postavena, žádalo Družstvo pro postavení pomníku padlým vojínům od obecního úřadu ve Výprachticích, aby obec převzala pomník do správy a udržování, což se na schůzi obecního zastupitelstva dne 24. července 1923 schválilo.

Biskupská konsistoř v Hradci králové svolila posvěcení pomníku a delegovala k tomu P. Antonína Kašku, kanovníka a děkana z Kostelce nad Orlicí.

V sobotu 4. srpna 1923 přijel tvůrce pomníku sochař Čeněk Vosník, aby dohlédl a provedl konečnou úpravu sestavy pomníku. Nápis v podstavci kameníky v Hořicích chybně vytesaný (obětujeli), musil být znovu do hloubky vytesán. Mistr vše dokončoval, piloval, hladil sochu.

Slavnost odhalení a posvěcení pomníku, – Piety – konala se 5. srpna 1923. Pozvání bylo posláno písemně všem blízkým úřadům, spolkům a korporacím.

Při schůzi obecního zastupitelstva dne 24. července 1923 dosaženo bylo schválení přijetí pomníku do správy a udržování obcí proti 5 hlasům oposičním. I. náměstek Vincenc Kubeš vyslovil tenkrát proti přijetí své minoritní veto. Žádal, aby udržování pomníku převzal farní úřad, nebo Družstvo pro postavení pomníku a podotýkal, že usnesení bylo neplatné, také proto, že člen družstva nemá jako člen obecního zastupitelstva o družstvu hlasovat.

Vincenc Kubeš po obecních volbách a změnách ve vedení obce na schůzi nového zastupitelstva dal tuto záležitost znovu na pořad jednání a žádal zrušení usnesení z 24. 7. 1923. Dosáhl toho. Pro jeho návrh hlasovalo 14 a proti 9 nově zvolených členů obecního zastupitelstva. Usnesení toto sděleno družstvu, jehož členové přijali zprávu tu s odhodláním, že o budoucnost pomníku postarají se sami. Nechtěli s obcí, vedenou novým starostem Adolfem Chládkem vézti spor o proto nepodali rekurs.

Na pozadí sousoší postaven byl malý z kamene tesaný holý kříž. Západní větry při sněhových vánicích tvořily často veliké závěje sněhu okolo pomníku. Při tání těžký mokrý sníh rozmáčel pískovcový kámen, se strany se na něho tlačil. Během 20 roků byl pískovcový kříž s pomníku dvakrát ulomen. Posledně v zimě roku 1945.

Na jaře roku 1946 nechal František Skalický, majitel zemědělské usedlosti č. p. 140 svým nákladem u firmy Josef Sršeň v Bystrci zhotoviti veliký železobetonový hlazený kříž, který již nebyl stavěn přímo na pomník jako dříve, ale dolním koncem zasazen až do země opírá se o zadní stěnu pomníku. Tomu snad již závěje tak škodit nebudou, i když je větších rozměrů.

Černě barvena a do kamene tesaná jména padlých vojínu do dvou kamenných, do zdi za pomníkem zazděných deskách vlivem povětrnosti značně vybledla, byla těžko čitelná. Roku 1949 malíř Bohumil Skalický z č. 187 celý pomník uvedl zase do pořádku. Usazenou starou špínu očistil, nápisy znovu obarvil. Desky se jmény obarvil na černou, vytesené písmeny obarvil na bělo. Celý pomník dostal nové vzezření.

Do zahrádky, zhotovené zdejším zámečníkem Antonínem Filipem z č. 300, okolo pomníku vysazovány byly květiny. Každoročně ku dni 1 a 2 listopadu kladli sem vzpomínající příbuzní padlých v dáli květiny, případně i věnce a rozžehli světla tak jako v ty dny na hřbitově. Však za doby I republiky přicházel sem v den dušiček z kostela průvod s knězem, konána zde pobožnost za mrtvé vojíny.

Pomník stojí na návsi, na vyvýšeném a dosti příhodném místě. Před ním konaly se často různé proslovy při oslavách a jiných příležitostech. Korporativně vítán zastavil se zde projíždějící doprovod s ostatky sv. Vojtěcha. Vesele vyhrávala zde výprachtická hudební kapela dne 9. května 1945 při vítání rudé armády.

I mrtví, kteří za života projevili přání, býti pohřbeni na výprachtickém hřbitově, když zemřeli mimo obec, bývají přiváženi v rakvi před pomník, aby odtud v pohřebním průvodu nastoupili další cestu do kostela a na hřbitov.

Související články:

• Kostel Povýšení sv. Kříže - Valteřice (1.7.2009)
• Kříž na hřbitově (28.10.2005)
• Kříž na hoblovni (28.10.2005)
• Kříž na malé straně u č.121 (23.10.2005)
• Kaplička u cesty k valteřícím (23.10.2005)
• Kaplička na kopci pod humperky (23.10.2005)
• Kříž na hladě (23.10.2005)
• Kříž na malé straně u č.118 (23.10.2005)
• Kaplička ku cti matky boží (22.10.2005)
• Kaplička u školy - beranova kaplička (16.10.2005)
• Socha Nejsvětější Trojice (16.10.2005)
• Fara - dům čp. 180 (16.10.2005)
• Kaplička na trhovici (16.10.2005)
• Kříž u kostela (16.10.2005)
• Kříž před školou (16.10.2005)
• Kříž za kostelem (16.10.2005)
• Kříž na Hoblovni - na Převáži (16.10.2005)
• Kříž a kapička na trhovici (16.10.2005)
• Kříž ve bráně (16.10.2005)
• Socha sv. Jana Nepomuckého (15.10.2005)
• Socha sv. Josefa (15.10.2005)
• Kostel Proměnění Páně (14.10.2005)