JAROSLAV TUŠLA (1912-1997)

Vydáno: 10.10.2005 (4667 přečtení) | Téma: Významné osobnosti

Narodil se 12. ledna 1912 v Českých Libchavách. Vystudoval reálku v České Třebové, kde maturoval v roce 1929. Od roku 1931 učil na školách v různých obcích lanškrounského okresu a od roku 1937 na měšťanské škole ve Výprachticích. Od roku 1943 zde působil ve funkci ředitele.

V roce 1944 byl totálně nasazen na zákopové práce v Horním Slezsku nedaleko Opavy, v blízkosti hranice s Polskem.

Konzervátorem státní péče a ochrany přírody se stal v roce 1960. V roce 1963 se stal členem Československé botanické společnosti při Československé akademii věd a začal spolupracovat hlavně s její východočeskou pobočkou. Zabýval se květenou Lanškrounska, Žamberecka, Ústeckoorlicka a Králického Sněžníku. Část svého herbáře věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Ochranu přírody popularizoval v denním tisku, nejvíce v Jiskře Orlicka, publikoval ve Zpravodaji ČSBS, v Listech Orlického muzea a v Časopise československých houbařů. Po založení Českého svazu ochránců přírody vykonával dva roky tajemníka okresního výboru a v roce 1987 byl oceněn Čestným uznáním. Ve funkci ředitele výprachtické školy pracoval až do roku 1973. Jeho práce byla naplněna zejména starostí o kvalitní učitelský sbor, o vyhovující materiální vybavení školy, o to, aby výprachtická škola měla dobré jméno. Na prvním místě však byla práce pedagogická, soustavná a systematická práce s dětmi.

Výraznou vlastností „pana ředitele“ byla přesnost a dochvilnost. Tu nejen vyžadoval od druhých, ale sám byl v tomto vzorem. Veškeré vzkazy a záležitosti i nepříjemné vyřizoval osobně, ať se jednalo o členy sboru učitelského nebo o žáky (mnozí si jistě dobře pamatují). Nezapomněl ani na jedny narozeniny či svátek nejen svých kolegů, ale i narozeniny žáků byly připomínány školním rozhlasem. Rád si spolu s kolegy zazpíval při oslavách, ale byl i výborným a veselým společníkem při srazech bývalých žáků. Znal spoustu lidových písní, které rád zpíval. Přestože byl autoritou a budil respekt, byl člověkem velmi skromným.

Ve vesnici byl nepsanou vůdčí osobností. Pracoval v divadelním kroužku, byl členem TJ Sokol a volejbalového družstva, uznávaným řečníkem při slavnostních i smutečních obřadech. Na jeho nádhernou češtinu, jasné vyjadřování a četná úsloví a slovní obraty si pamatuje mnoho generací žáků. Ještě dlouho zůstane mezi výprachtickými občany „naším panem ředitelem“. Je škoda, že výprachtická škola nenese jeho jméno. Bylo by to důstojné ocenění jeho dlouholeté práce pro Výprachtice a zavazující pro generace budoucích učitelů a žáků. Zemřel 13. prosince 1997 v Ústí nad Orlicí.

Související články:

• Vzácný člověk pana faráře Seidl (2.11.2007)
• Kauza František Resler (1912-1985) (8.2.2006)
• Karel Otakar Hubálek (1859-1929) (10.10.2005)
• Jindřich Praveček (1909-2000) (9.10.2005)