Mapa stránek | Změna vzhledu

HISTORIE OBCE VÝPRACHTICE

Vydáno: 9.10.2005 (21968 přečtení) | Téma: O obci

Obec Výprachtice se skládá ze tří částí, historicky samostatných obcí – Výprachtic, Koburku a Valteřic. Koburk, ležící asi půl kilometru od středu obce, byl s Výprachticemi sloučen v roce 1975. Valteřice jsou vzdálené 5 km severovýchodně od Výprachtic a byly připojeny v roce 1951. První písemná zmínka o Výprachticích pochází z roku 1304 z donační listiny krále Václava II, Zbraslavskému klášteru. Tehdejší podoba jména vesnice je typicky kolonizační a vychází z osobního jména lokátora obce. V případě Valteřic není otázka první písemné zmínky zcela zřejmá. Mladší historii má Koburk, jehož vznik se váže ke zrušení vrchnostenského dvora ve Výprachticích a později i ovčína na Pláňavech v roce 1789. Pozemky dvora a ovčína byly rozparcelovány, přiděleny poddaným a tato nově vzniklá ves dostala jméno podle vojevůdce v rakouských službách Josiáše Friedricha, prince koburského, který se právě toho roku proslavil svým vítězstvím nad Turky u blakánského města Fokšan.

Po směně mezi Zbraslavským klášterem a litomyšlským biskupem roku 1358 zůstaly Výprachtice součástí lanškrounského panství až do roku 1409. Toho roku je biskup Jan Železný spolu s Jablonným nad Orlicí a okolními vesnicemi zastavil šlechtici Janu Strýčkovi ze Střížkova. Znovu byly připojeny k Lanšperku a Lanškrounu teprve po husitských válkách Zdeňkem Kostkou z Postupic v roce 1453. Své další osudy sdílely s ostatními vesnicemi lanškrounského regionu až do roku 1540, kdy Jan z Perštejna zastavil lanškrounsko Václavu Černohorskému z Boskovic. Okolí Jablonného nad Orlicí zůstalo přičleněno k panství lanšperskému, které Pernštejn o čtyři léta později prodal Petrovi Bohdaneckému z Hodkova. K opětovnému spojení obou částí do jednoho celku se sídlem v Lanškrouně došlo až za Vratislava z Pernštejna roku 1564.

V historii obce měla mimořádný význam rychta, která byla v mnoha případech jakousi výsluhou a odměnou pro lokátora-zakladatele vsi. Poprvé se dozvídáme jméno výprachtického rychtáře už roku 1402, kdy jím byl Mikšík Perda. Rychtář jako zástupce vrchnosti byl výsadní listinou obdařen značným majetkem. Text famfeštu na výprachtickou rychtu se sice nedochoval, ale jeho obsah zprostředkovává výslech svědků z roku 1542. Podle nich, ke zdejší svobodné rychtě patřilo několik řemeslníků, mlýn, pět poddaných a sedm tenat k honitbě kolem vsi. Navíc měl rychtář právo svobodného šenku a mohl také vařit pivo v lázni. Na druhou stranu byl povinen držet k obecní potřebě býka a kance a chovat vrchnosti chrta nebo vola. Svému pánu byl také rychtář povinen postavit do boje pacholka ve zbroji s koněm, kterému musel v případě tažení vyplácet žold. Neméně významnou roli sehrál v životě Výprachtic i vrchnostenský dvůr a ovčín, založený za Adama Hrzána z Harasova, někdy na začátku 17. století. Pod dozorem šafáře byli zdejší obyvatelé povinni ke dvoru robotovat až do sklonku 18. století, kdy byl dvůr zrušen.

V době pobělohorské zanikla výprachtická fara, která byla od 16. století nekatolická. Pozdějšího zdejšího faráře Jana Bufflera začátkem 20.let 17. století utýrali vojáci u dodnes stojící pamětní lípy. Od roku 1663, kdy byla obnovena farnost v Jablonném nad Orlicí, spadaly Výprachtice do její kolatury. Teprve v roce 1779 byla zřízena ve Výprachticích lokalie, která byla roku 1853 povýšena na farnost.

S církevním životem v obci bylo spjato odedávna i školní vyučování. První zmínka o zdejším rektorovi pochází podle obecní kroniky z roku 1591, bezpečně, je ale doložena až zpráva z roku 1651 o rektorovi Janu Machovi.

V době tereziánských reforem vznikla roku 1774 v obci triviální škola a nová budova pro vyučování byla postavena roku 1789. Tato stavba postupem let chátrala, takže roku 1858 došlo k jednání o vybudování nové školy. K rozhodnutí došlo včas, neboť krátce před začátkem školního roku se ve staré škole zhroutily stropy.

K vysvěcení novostavby došlo roku 1860. Se stoupajícím počtem žáků se škola rozrostla na pětitřídní a roku 1897 zde byla zřízena škola měšťanská.V roce 1906 bylo vyučování přeneseno do nové školní budovy vystavěné v letech 1905–1906, která úplné základní škole ve Výprachticích po různých úpravách slouží dodnes.

Samotná pošta byla v obci zřízena roku 1893, ačkoliv tzv. rurální pošta fungovala ve Výprachticích již od roku 1874. V této době se do obce přestěhovala i četnická stanice, která se zde definitivně usídlila roku 1888.

Zvláštností v novodobých dějinách Výprachtic je skutečnost že přes drtivou převahu českého obyvatelstva byla obec začleněna po Mnichovu do Sudet. Spolu s okolními obcemi, jako byly Jamné nad Orlicí, Bystřec, Koburk, Horní a Dolní Heřmanice, Horní Čermná a Nepomuky, tak představovaly téměř čistě českou enklávu v německém záboru.

Druhá světová válka znamenala velký dějinný přeryv i pro moderní dějiny Výprachtic. Sousední německé Valteřice se po odsunu prakticky vylidnily. Rovněž někteří starousedlíci ve Výprachticích se v rámci dosídlování pohraničí odstěhovali na opuštěné usedlosti v okolí.

V rámci poúnorové socializace vesnice byly ve Výprachticích roku 1950 zrušeny hostince (dva zůstaly v provozu v rámci státní Jednoty), dva obchody se smíšeným zbožím (zbylé dva působily pod hlavičkou Jednoty), řeznictví,pekařství a další drobné řemeslné činnosti. S velmi malým pochopením se setkala socializace zemědělství a vznik jednotného zemědělského družstva v roce 1952.

Ve druhé polovině 20. století byla také vybudována řada obecně prospěšných staveb. V roce 1953 to byl vodovod na Haldě, 1962–65 hasičská zbrojnice, 1972 víceúčelová budova pro Místní národní výbor, poštu, lékařskou ordinaci a tři byty. V roce 1978 byla vybudována novostavba mateřské školy , v roce 1985 byla provedena přístavba k základní škole, spojená s generální rekonstrukcí celé budovy. Po roce 1989 se hlavní investiční akce obecního úřadu zaměřily na rekonstrukci a modernizaci vodovodní sítě (vodojemy, vrty a opravny vody), kanalizace a čističky odpadních vod (ČOV v plném provozu je od r. 1997) a výstavbu bytů.

Velmi čilý byl v obci spolkový život už od 19. století. Nejstarším a dodnes činným spolkem byl sbor dobrovolných hasičů, založený roku 1883. Od roku 1922 účinkoval samostatný spolek divadelních ochotníků. Ve Výprachticích rovněž vzniklo několik tělocvičných spolků, jako byl, Sokol (1919) a Orel (1919) a později také Dělnická tělocvičná jednota (1937).

Autor: Obecní úřad Výprachtice


Související články: